Wimbledon je pro mě symbolem léta, elegance a opravdového sportovního zážitku na světové úrovni. Každý rok se těším, až znovu uvidím ten dokonale střižený trávník a uslyším tiché napětí mezi výměnami. Není to jen turnaj, je to společenská událost, která má duši. Viděl jsem už stovky zápasů, ale ty wimbledonské mají v sobě něco výjimečného. A právě proto stojí za to vědět, jak se tam dostat, kolik co stojí a proč to celé tenisové dobrodružství tak fascinuje celý svět.
Wimbledon pro mě vždycky byl víc než jen turnaj. Je to svátek tenisu. Každý rok ho sleduju a pokaždé mě znovu dojme, jak si tenhle turnaj zachovává noblesu a tradici. Hraje se na trávě, což je samo o sobě vzácné, a podle mě to tenisu dodává úplně jinou úroveň elegance. Wimbledon je jeden ze čtyř grandslamových turnajů, ale za mě má naprosto výjimečnou atmosféru. Když ho vidím v televizi, vím, že sleduju něco výjimečného. Ne jen zápas, ale skutečný rituál. A myslím si, že to cítí i většina fanoušků. Hráči hrají vždy v bílém oblečení.
Wimbledon se koná ve čtvrti stejného jména v Londýně. Areál se jmenuje All England Lawn Tennis and Croquet Club a působí jako svatyně. Měl jsem možnost se jednou projít kolem a i když jsem se nedostal dovnitř, cítil jsem tu zvláštní úctu k místu, kde se psala sportovní historie. Je to místo, které má svou váhu. A podle mě je to právě ta kombinace britské tradice, upraveného trávníku a ticha mezi výměnami, co dělá Wimbledon tak jedinečný.
Wimbledon se hraje na trávě, což z něj dělá jediný grandslamový turnaj s tímto povrchem.
Tráva je velmi rychlý povrch, míče po ní kloužou nízko a rychle, takže zápasy mají úplně jinou dynamiku než třeba na antuce. Podle mě právě tahle kombinace rychlosti a elegance dává Wimbledonu jeho výjimečný charakter. Když jsem poprvé viděl, jak hráči na trávě kloužou a servírují s neuvěřitelnou přesností, pochopil jsem, proč je tenhle povrch tak náročný a fascinující zároveň.
Wimbledon se hraje už od roku 1877. Je to nejstarší tenisový turnaj na světě a jeho tradice jsou pevně zakořeněné. Například to, že hráči musí být oblečeni výhradně v bílé. Podle mě je to krásné pravidlo, které zachovává turnaji důstojnost. V době, kdy jsou jiné turnaje zahlcené reklamami a barvami, je Wimbledon jako návrat ke kořenům. Sledoval jsem ho už jako malý s dědou, který mi vysvětloval, proč se tam nesmí nosit nic jiného než bílá. Tehdy jsem tomu nerozuměl, ale dnes to chápu. Je to respekt ke hře. Jednou z tradic je i pokrm, a to jahody se smetanou!
Ceny lístků nejsou úplně nízké, ale podle mě to za ten zážitek stojí. Vstupenka na hlavní kurt může stát mezi 75 a 275 librami, na vedlejší kurty kolem 30 až 60 liber. Někteří lidé ale volí tzv. frontu, kde čekají i přes noc, aby získali vstup. Já sám jsem to jednou zkusil. Bylo to šílené, ale neuvěřitelně zajímavé. Potkáte fanoušky z celého světa, s nimiž sdílíte jedno, lásku k tenisu. Když se člověk dostane dovnitř, ten okamžik nikdy nezapomene. Je to jako vstoupit do legendy.
Podle mé zkušenosti je nejlepší jet metrem nebo vlakem. Když jsem tam byl, vystoupil jsem na Southfields a šel pěšky. Cesta trvá asi 30 minut z centra Londýna a všechno je dobře označené. Myslím si, že i pro někoho, kdo není zvyklý se orientovat v cizím městě, je to zvládnutelné. Navíc, když se blížíte k areálu, potkáváte víc a víc lidí v tenisových kšiltovkách a bílém oblečení. Ten dav vás tak nějak vede sám.
V Česku turnaj vysílá Eurosport, ale najdete ho i na Discovery+. Mně osobně vyhovuje sledovat přenosy večer, když děti spí a já si můžu v klidu vychutnat zápas. Často si k tomu dám čaj, jako bych si dělal britskou domácí verzi Wimbledonu. Komentátoři jsou většinou velmi zkušení a zápas krásně doplňují. Myslím si, že právě komentář a atmosféra přenosu hrají velkou roli v tom, jak si Wimbledon užijete i z gauče.
Tenis sleduji přes dvacet let a některé momenty mám navždy zaryté v paměti. Tady jsou podle mě největší legendy Wimbledonu:
Nezapomenu na finále Federer vs. Nadal v roce 2008. To byl zápas století. Čtyři hodiny napětí. Seděl jsem u televize jak přikovaný a ani nedýchal. To jsou ty chvíle, kdy člověk ví, proč miluje tenis. Tomuto zápasu se často přezdívá jako nejlepší grandslamové finále historie!
Wimbledon není jen sport. Je to rituál. Je to elegance, historie a napětí v každé výměně. Já osobně si myslím, že by ho měl vidět každý alespoň jednou v životě. Ať už naživo, nebo z pohodlí domova. Vždy, když Wimbledon začíná, cítím lehké vzrušení. Jako když se těšíte na něco, co znáte, ale přesto vás to vždy znovu překvapí.
Podle mě by lístek na Wimbledon mohl být i krásným dárkem. Nejen pro sportovce. Ale pro každého kdo ocení výjimečný zážitek. Radost kterou člověk zažije když sedí na tribuně nebo sleduje přenos s blízkými se nedá popsat. Je to prostě Wimbledon.