Geniálním se sportovec nestává tím, že je schopný překonat kilometrové vzdálenosti. K jeho genialitě totiž vede cesta. Cesta lemovaná strachem, brzkým vstáváním, hodinami neúnavného tréninku. Sportovec jako takový skládá své zbraně nejenom před bolestí svalů a vyčerpaností, ale především před sebou samým. Co tedy odděluje schopné sportovce od těch výborných, a jak se připravit na mentální šarády, které nám pohyb přináší do života?
Mentální stav je podstatně složitější ovlivnit. Na bolavé svaly existují masážní techniky, na bolesti končetin suplementy, výkonnost se dá zvýšit pouhým užíváním proteinu. Přelstít tělo je makačka, ale zkusili jste někdy přelstít sami sebe? Že vám brzké vstávání vlastně nevadí, že bolest, kterou pociťujete stojí za to. Být tedy mentálně připravený na sport je mnohdy složitější než úkon samotný. Klasický je příklad běžce, který se k běhání přemlouvá celý den, zakopává o své běžecké boty a vždy na ně hledí s určitou lítostí, leč má sám pro sebe dostatek výmluv, proč to dneska nejde. Jakmile však sebere sílu, nadechne se, nasadí si boty a vyběhne, po pár bolestivým minutách zjistí, proč tento úkon vlastně miluje. Fascinuje ho ta rychlost, to, jak hladce myšlenky náhled plují, jak volně a schopně se cítí.
Mentální aspekt sportu je často bohužel přehlížen jak v taktickém, tak fyzickém aspektu. Tedy, stejně jako je důležité trénovat své tělo, je třeba trénovat svou mysl – budovat si vnitřní, mentální svaly. To chce nějaký ten trénink. Ten však bohužel často nevidíme, a jako sportovci si musíme poradit sami.
Samozřejmě je možné poohlédnout se například na osobu Davida Gogginse, jehož motivace a slova zocelila mysl tisíci lidí všude po světě. Goggins byl obézní, jak sám sebe nazývá, lůzr, který se nebyl schopný pohnout z gauče a něco se sebou dělat. Od té doby se však mnoho změnilo a Goggins je dnes výkonnostně jeden z nejschopnějších atletů, který si připisuje světové rekordy a prodává statisíce výtisků svých knih. Za jeho popularitou netkví pouze jeho přítomnost ve světově známém podcastu Joea Rogena. Za jeho úspěchem tkví jeho schopnost porazit sám sebe, překonat to, co považoval dříve za nemožné. Skolit býka v jeho hlavě.
Své postupy a myšlenky lze změnit. Je jen třeba se na všechno začít dívat trochu jinak.
Mysl má tendence nás předhánět. Zná naše slabiny a naše myšlenkové pochody. Může nás tedy snadno přesvědčit, že nejsme ti praví. Že nesvedeme zvítězit nebo vytrvat. Že je lepší vzdát se a nechat to na jindy, nebo nejlépe, se k tomu již nikdy nevrátit – vyhodit běžecké boty, zlomit raketu, vyfouknout basketbalový míč.
Kontrola mysli přebírá žezlo, ale nebojte se, existují způsoby jak se vytrénovat v tomto poli.
„Vyhráváš synku?“
Teď sice zmiňuji populární meme „Are you winning son?“ ale není to vtipná záležitost. Otázky typu „Jsi vítěz? Jsi první, nebo druhý?“
Doložky typu: „Dneska prostě musím vyhrát!“
Naše společnost je kontrolovaná čísly – pořadí, umístění, počet bodů, počet proher a výher aj.
Výsledkem je, že se vzájemně nutíme sledovat pouze výsledný produkt, nikoliv cestu k němu. Řeč není jenom o profících, ale i o nás, kteří chceme mít dobrou postavu, cítit se zdravě a dobře. Jak náš život vypadá, když jsme motivováni pouze umístěním, počtem naběhnutých kilometrů, množstvím zvednuté váhy?
Je to logické. Jako sportovci jsme vždy více zahleděni do neznámých dálek budoucnosti, ale přehlížíme ten fakt, že žijeme výhradně v přítomnosti, a že naše chování teď a tady je to jediné, co bude mít za výsledek náš budoucí úspěch.
Základem je tedy hrát v přítomnosti. Nesoustředit se pouze na výsledek, ale na cestu k němu. Nikdo ne vás nebude tak tvrdý, jako jste vy sami na sebe. Myslete na svůj úkol, co jste na tento zápas života přišli dělat- přišli jste si zahrát hru, kterou milujete, nebo na kurt vcházíte rozklepaní s tím, co si o prohře pomyslí váš trenér.
Výsledkem je, buďte ve své činnosti přítomní. Krůček po krůčku postupujte ke kýženému výsledku.
Je to známá věc, že minulost má tendenci vystrčit růžky, kdykoliv se nám to nejméně hodí. Proč jenom bych hrál basketbal, když jsem tenkrát prohrál tak nemilosrdně? Minulost je minulost, mohla bych k tomu citovat Eleanor Rooseveltovou: „Včerejšek je historie, zítřek je tajemství a dnešek je dar- proto se tomu říká přítomnost.“
Zapomeňte na to, co bylo, a co bude nebo jak to bude vypadat, jakou to bude mít barvu. Opět zůstaňte zostření na přítomnost a přítomnost se vám odvděčí. Navíc, když opravdu děláte to, co máte rádi, žádná prohra nebo minulé bolístky vám v cestě nijak neublíží. Poslouží spíše jako bod, ve kterém jste dříve byli, a kde už nadále nejste.
Jen se vraťte zpátky do minulosti, kdy jste hráli fotbal, nebo tancovali jenom pro radost. Pokud vás vaše rodiče hned nepřehodili velkému světu výher a proher, sport pro vás byl určitým způsobem úniku. Po nudném dnu vyučování, kdy se vaše energie jenom hromadila, a pak se sportem vymizela, jako vzduch z balónku. Obecně řečeno, nejlepší výkon podáte když jste tzv. v „zóně“; kdy nemyslíte na vítězství, jestli budete vypadat hloupě nebo něco pokazíte. Prostě danou věc děláte, protože jí milujete. Jednoduše řečeno, nepřemýšlíte. Ego a pocit, že musíte něco dokazovat, vymizí. Právě absence myšlenky, emoce či kognice jsou vítězstvím.
Doktor Stan Beecham, sportovní psycholog a vedoucí a otec zakladatel Leadership Resource Center v Americké Atlantě, také autor řady bestsellerů, který se celý život věnuje práci s Koby Brianty a LeBron Jamesemy, říká: „Víme, že záleží na mentální hře, ať už jde o sport nebo podnikání. Protože mysl ovládá tělo. Musíte se mozek dívat jako na počítačový systém a na svou víru musíte myslet jako na svůj software.
„Takže můžete být nadaní a mohli byste být ve skvělé kondici, ale pokud způsob, jakým vaše mysl funguje, je s tímto v rozporu, nikdy si neuvědomíte tento fyzický potenciál. Výchozím místem je uvědomit si svůj vlastní myšlenkový proces. Většina z nás prochází dnem a celý den přemýšlíme. To dělá mysl. Myslí a vy si myšlenku buď uvědomujete, nebo ne, ale neustále přemýšlíte.“
Načež dodává: „Nejlepší způsob, jak dosáhnout zvýšení platu, nejlepší způsob, jak získat uznání, je nestarat se o to. Dělejte svou práci opravdu dobře. Ostatní lidé kolem vás, kteří jsou kompetentní, uvidí, že jste kompetentní také, a nabídnou vám příležitosti.“
Zdroj: https://www.forbes.com/sites/kevinkruse/2017/04/05/a-sports-psychologist-reveals-the-secrets-to-a-powerful-mindset/?sh=28705da1ddde
Z člověka plného sebevědomí se může stát někdo, kdo si vůbec nevěří- z nuly na sto, z toho, že jste nejlepší k tomu, že jste nejhorší. Jak se ale dostat zpátky? Jak zajistit, že se takhle nebudete už cítit napořád? Uvolněte se, a podívejte se na svou situaci s odstupem. Co skutečné děláte? Proč to děláte? Není dneska jenom špatný den?
I ti nejlepší z nejlepších mají špatné dny, ale to se často opomíjí, aby se vykreslila zdárná podoba hrdiny. Ale i naši vzorové, jako Michael Phelps nebo Mike Tyson mají zlé dny. Dělá to z nich snad špatné sportovce? Bez selhání není úspěchu.
Ruku na srdce a přiznejte si; je toto ten pravý sport pro vás? Baví vás cvičení, užíváte si proces, ať už jakkoliv bolestivý? Užívání si tréninku je klíčem k dobrému sportovnímu výkonu. Možná zkrátka děláte špatný sport, přemýšleli jste někdy nad tím?
V rozhovoru pro Forbes, doktor Stan Beecham podotýká, že honba za tím „být lepší“, je problémová a obsesivní. Jenom tím, že věříme v to, že budeme lepší vlastně stvrzujeme, že nejsme dostatečně dobří. Podle něj stačí dělat věci v našich nejlepších schopnostech, a zlepšení se dostaví zcela automaticky.
Snažit se být neustále jenom lepší vás může zničit. A ať se snažíte jakkoli, nikdy nemůžete být lepší než jste právě teď. Co bude v budoucnosti ukáže jenom vaše vytrvalost a láska k tomu, co děláte.