Skoky na lyžích, sport pro adrenalinové nadšence

Někdo z vás možná viděl film Orel Eddie, pojednávající o samoukovi, skokanovi na lyžích, který se do tohoto sportu natolik zamiloval, že jej začal provozovat o dost později než jeho předchůdci, a dokonce se dostal na olympiádu. Kdo z vás viděl tento film, či jakkoliv zahlédl skoky na lyžích, se asi nebude divit tomu, že tento sport není úplně pro každého. V tomto článku si představíme, co tento pojem znamená a co vše zahrnuj. Včetně pravidel a všeho, co sport obnáší. 

Co jsou to skoky na lyžích?

Skoky na lyžích patří mezi z nejznámějších a nejikoničtější zimní sporty. Soutěžící se při něm pokoušejí o skok z velké rampy, který zakončí úspěšným přistáním, které jim vynese nejvíce bodů.

Skoky na lyžích jsou součástí zimních olympijských her již od svého počátku, a to roku 1924. S podivem, až od roku 2014 (jeden by řekl, že to bude dříve) je soutěž umožněná pro ženy.  

Nebudeme si nic namlouvat, je to právě tento sport, který nám jakožto divákům poskytuje některé z nejdramatičtějších okamžiků celých her. Skoky na lyžích jsou ve skutečnosti formou severského lyžování, i když na rozdíl od většiny ostatních forem lyžování se neprovádějí na sjezdovce, ale na speciálně postavené rampě známé jako rozběh.

Jejich popularita se rozšířila v evropských zemích, bohatých na sníh. Tradičně tedy zahrnuje Finsko, Norsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Slovinsko, Polsko a samozřejmě Česko.  

O něco menší popularitu sportu, pak mají země jako Francie, Itálie a Rusko. Populární je i v Asii- Japonsku, Jižní Koreji, Číně, Kazachstánu a Turecku. 

 Do pozornosti se dostal roku 1988, kdy se námi již zmiňovaný Brit, pod jménem Orel Eddie, stal nepravděpodobnou světovou hvězdou. A to tehdy, když na Zimních olympijských hrách v roce 1988 skončil jako poslední ze 73 soutěžících.

Není překvapením, že Norsko, Finsko a Rakousko jsou díky své geografické poloze zdaleka nejúspěšnějšími skokanskými státy.

Jaká je historie skoků na lyžích?

Jejich vznik zaznamenáváme v norském městě Morgedalu, a to roku 1809. První světový rekord tak stanovil Olaf Rye. 

Nadále proběhla soutěž v Trysilu, a to roku 1862. Součástí olympiády se staly roku 1924. 

Co je podstatou skoků na lyžích?

Podstata skoků na lyžích je velmi jednoduchá. Jde jednoduše o to, získat více bodů než ostatní soutěžící.  Každý soutěžící musí sestoupit po speciálně zkonstruované rampě, známé jako rozběh, dokud nakonec nedosáhne koncové rampy, ze které sjíždí. 

Odtud se každý soutěžící pokusí „letět“ vzduchem co nejdále a poté úspěšně přistát na strmě svažitém kopci, který leží co nejblíže pod „linií K“.

Co potřebují hráči za vybavení?

Skoky na lyžích mají překvapivě malé požadavky na vybavení. Mezi základní tedy patří:

Skákací lyže

Jedná se o speciálně navržené lyže, které jsou vyrobeny speciálně pro skoky na lyžích. Vzhledem jsou delší než běžné lyže. Jejich délka je okolo 252 cm. A další věc, kterou možná shledáte pozoruhodnou, je jejich váha; musí být totiž mohutnější, aby se vyrovnaly s dopadem přistání.  

Všechny skokanské lyže mají volné vázání na patě.

Lyžařské boty

Opět je potřeba speciální vybavení. Ve skocích na lyžích potřebuje skokan boty, které mu umožní předklonit se během letu.  

Musí být také pružné a s vysokým zadním dílem, ale s nízkým střihem vepředu.

Lyžařská kombinéza

Lyžařské kombinézy musí být vyrobeny ze stejného materiálu a jsou elegantní, aerodynamické a roztažitelné.

Helma

Helmy jsou povinné na závodech ve skocích na lyžích kvůli potenciálním nebezpečím tohoto sportu. Součástí bývají i lyžařské brýle.

Jaká je pozice skokana ve vzduchu?

Jakmile jsou soutěžící ve vzduchu, mohou se spoléhat pouze na polohu těla. A to tak, aby maximalizovali svůj skok.  

Až do počátku 90. let byla preferovaná poloha většiny skokanů naklonit se daleko dopředu od kotníků s koleny rovně, a lyžemi drženými paralelně a mírně nakloněnými nahoru. Tato poloha minimalizuje odpor větru a přispívá aerodynamickým zvedacím efektem ke zvýšení délky skoku.

V polovině 80. let však švédský skokan Jan Boklöv předvedl novou techniku, která poskytla ještě větší zdvih: styl V.  

Této polohy je dosaženo nasměrováním špiček lyží směrem ven v opačných směrech, aby se vytvořil tvar V. Poté, co byl Boklöv zpočátku zesměšňován pro svůj netradiční styl, byl později modelem pro skokany Světového poháru po vítězství na prvním místě v soutěži Světového poháru 1988–89 a vědeckých testech, které prokázaly vynikající vztlak získaný ze stylu V.

Jak probíhá přistání?

Přistání skoku se provádí na strmém úseku kopce ve vzpřímenější poloze, přičemž náraz z kontaktu zabírají kolena a kyčle a jedna lyže je dále vpřed než druhá (pozice telemarku).  

Po vyrovnání sklonu skokan zastaví svou dopřednou hybnost otočením.  Kromě schopnosti rozhodčích snížit výchozí bod jsou přijata další opatření, aby se zabránilo přeskočení, včetně omezení délky lyží a tloušťky lyžařského obleku (silnější obleky umožňují zachycení více vzduchu v obleku a tím umožňují delší skoky)  a pravidla pro umístění vázání na lyžích.  

Kopce byly také z důvodu bezpečnosti změněny;  kopce jsou nyní tvarovány tak, aby zajistily, že skokan je během skoku zřídka více než 3 až 4,5 metru (10 až 15 stop) nad zemí.

Stručná pravidla skoků na lyžích

• Většina velkých skokanských soutěží se skládá ze dvou kol.
• První kolo se skládá z 50 skokanů, z nichž každý dostane dva skoky.
• Počítají se pouze platné skoky, při kterých skokan úspěšně dopadne, aniž by se rukama dotkl země.
• Všechny skoky posuzuje pět rozhodčích.
• Přistání jsou natáčena na video, aby bylo zajištěno přesné měření.
• Celkové skóre všech skoků skokanů se sčítá a 30 nejlepších závodníků postupuje do dalšího kola.
• Každý z 30 závodníků provede další dva skoky, přičemž skóre každého se sečte. Skokan s nejvyšším počtem bodů je vyhlášen vítězem.

Jak se kvalifikuje?

V posledních olympijských hrách v Čínském Pchjongčchangu, se do hry nominovalo celkově sto skokanů. Jedna země tedy mohla nominovat 5 závodníků z řad mužů, a 4 z řad žen. Kvalifikace probíhá získáním počtu alespoň jednoho bodu v Kontinentálním poháru během kvalifikačního období. Druhou možností je během své kariéry získat opětovné minimálně jeden bod na FIS Světovém poháru či Grand Prix. 

Kvóty uděluje Alokační seznam, vytvářející se na základě výsledků z dvou posledních FIS světových pohárů. 

Jak se hodnotí skoky? 

Hodnocení vychází ze dvou údajů: body za skok a body za styl od rozhodčího. 

Body za délku skoku se bodují následovně: již ze startu má závodník daných 60 bodů (výjimku představují tzv. mamutí můstky, kde je udělováno 120 bodů). Poté se hodnotí dosažení tzv. konstrukčního bodu můstku (třeba 120 metrů u můstku K120), přičemž nadále získává, či ztrácí další body. 

Za každý metr navíc se pak získávají či ztrácejí množství bodů, v závislosti na typu můstku. 

Pro představu: 

• Skokan skočí 123 m na můstku K120. 
• Rozhodčí udělí známky: 18; 18,5; 18,5; 19; 18
• Skokan získá 60 bodů za dosažení K120, další 3*1,8 bodu získá za jeho překročení. 
• Za délku skoku tedy obdržel 65,4 bodu. U rozhodčích se nejvyšší (19) a nejnižší (1×18) známka škrtá a za styl tedy získává 55 bodů. Celkově získal 120,4 bodu.

Každý kopec má tedy vypočítanou a označenou čáru známou jako K Line.  Skokani se musí pokusit přistát co nejblíže k ní. Body se poté odečítají za každý metr nad, nebo pod doskokem. Existují i ​​další úvahy, které soudci dělají. Zvažují také:

Co se dále hodnotí?

Styl: Čím lepší formu má skokan na lyžích, tím více bodů obdrží.

Tělesná hmotnost: Skokani, jejichž hmotnost je velmi nízká, jsou penalizováni kratší maximální délkou lyží, což snižuje aerodynamický vztlak, kterého mohou dosáhnout. Je to proto, že lehčí skokani mohou často skákat dále.

Faktor brány: Zde se poskytuje určitá kompenzace pro proměnlivé venkovní podmínky. To má zajistit, že pokud se během soutěže změní povětrnostní podmínky, bude se všemi soutěžícími zacházet stejně.

Povětrnostní podmínky: Další faktor zajišťující spravedlnost, protože skokani se silným větrem za nimi budou ve velké výhodě.  Proto mohou být jejich skoky zohledněny tak, aby se to vzalo v úvahu.

Jak probíhají závody?

Do kvalifikace se dostane 50 závodníků. Do druhého kola se však kvalifikuje jenom třicítka nejlepších skokanů. 

Jak začít se skoky na lyžích?

Skoky jsou v tomto sportu zásadní, a pokud se vám podaří bezpečně doletět, můžete se těšit z vlny euforie. 

Mezi základní aspekty patří rychlost, kterou je třeba tzv. vychytat po svém. Ideální je pak sledovat ostatní skokany na konkrétní dráze, a pochopit, odkud odskakují a jak se odrážejí. 

Čím větší/delší je skok, tím větší je důraz na odraz. A také na dráhu před odrazem – cca 10 metrů před odrazem sjedete rovně (bez zatáček a brždění- pořádně se do toho opřete) a odraz provedete nohama a rameny směrem vzhůru. Let by pak měl být rovný, bez naklánění. Pokud se tak stane, na vině je nejpravděpodobněji odraz, který se provedl pouze z jedné nohy, či poloha ramen, kdy jedno bylo výš, než to druhé. 

Dopad je nutné provádět zpevnění, a tlumit jej koleny.   

Závěr redakce

Skoky na lyžích jsou pozoruhodný a extrémní sport, který je prostě radost sledovat. Pokud i vás zaujal, nemějte strach a vyzkoušejte si jej také. Začněte hezky od skoků na rampách ve ski parcích a postupujte výš. Přejeme hodně štěstí.