Volejbal je sportem pro všechny pohlaví a pro každé roční období. Je to sport, který si užívají jak děti, tak dospělí. Každý jsme mu možná někdy přičichnul, ale sami jsme ho nikdy nehráli. S tím vám pomůžeme v tomto článku! Dozvíte se vše o pravidlech a zásadách, trochu o historii a jak si zahrát. Buďto týmově nebo třeba s přáteli.
Název volejbal pochází z anglického slova volleyball. Volley znamená volej, tudíž přímé odehrání míče a ball, je zkrátka míč. Jindy se proto také setkáme s názvem odbíjená, který se sice nijak neuchytil, ale dává docela přesnou představu o tom, o čem hra vlastně je.
Sport vznikl v mysli Williama G. Morgana z Amerického Massachusetts, který se snažil o vytvoření bezkontaktního halového sportu. U něj nesmělo docházet ke zranění, a tak vznikl volejbal.
Volejbal je dnes jedním z nejrozšířenějších sportů na celém světě. Za jeho popularitu vděčíme jeho neomezenosti; tedy, že jej může hrát prakticky každý. Každého věku a pohlaví.
Základem hry je odehrát míč na soupeřovu polovinu přes síť tak, aniž by se míč při odehrání dotkl země či byl vyblokován jiným hráčem. Standardně se hraje šest na šest, a to na obdélníkovém hřišti, děleném veprostřed sítí. Při hře se střídají útočné a obranné pohyby. Družstvo může během hry uskutečnit maximálně šest střídání. Jinak se ve hře vyskytuje tzv. libero, který může vyměnit zadní hráče, kdykoliv se mu zachce.
Utkání se hraje na tři vítězné sety. Každý set setrvává z 25 bodů. Vítězné družstvo jich musí dosáhnout s rozdílem maximálně dvou bodů oproti soupeři.
Hra spočívá jednoduše v tom, že se hráči jedné strany snaží dostat míč na stranu soupeřovu. A to přihrávkami a odbíjením. Není povoleno míč házet či chytat.
Hra začíná podáním, které učiní zadní hráč. Podání má za úkol dostat míč přes síť, kde jej pak zpracuje druhý tým. Mezi týmem lze uskutečnit pouze tři přihrávky, pak musí míč na druhou stranu. Tým, kterému se povede dostat míč přes síť získává bod. Tedy tehdy, pokud nesvedou protihráči míč zpracovat, či při tom učiní chybu. Pak se hráči posunou, a vítězný tým dostane privilegium prvního podání.
Po každém získaném bodu se obě družstva posouvají o jedno místo ve směru hodinových ručiček. Tedy, každý hráč bude na všech pozicích. Např. hráč, který podával, se posune na zadní střední pozici, hráč ze střední zadní pozice se posune na zadní levou apod.
Hřiště na volejbal má obdélníkový tvar o rozměrech 18 x 9. Okolo hřiště je tzv. volná zóna, která má cca 3 metry v šířce. Na hrací ploše se pak nachází síť, která je umístěná ve svislé poloze nad středem hřiště. Je ve výšce cca 2,43 metrů pro muže a 2,24 pro ženy. Nadále je na hřišti útočná čára, jež vymezuje na každé polovině tzv. přední zóny. Z útočné čáry se odehrává podání.
Typ čáry | Co rozdělují |
Dvě koncové čáry | Vymezují rozměry celého hřiště |
Střední čára | Vede pod sítí a je spojená postranními čarami. Dělí střed. |
Útočná čára | Označuje přední zónu. Zadní část je vepsaná do osy středové čáry. |
Volejbal se hraje s míčem z měkké či syntetické kůže. Duše je vyrobená z gumy či jí podobného materiálu. Většinou je světle bílý. Má obvod kolem 65-67 cm a průměr cca 21 cm. Váží přibližně 270 gramů.
Družstvo je složeno z šesti hráčů. Tři hráči jsou vepředu a tři vzadu. Před hrou proběhne losování mezi dvěma kapitány, a vítěz má možnost zvolit pro svůj tým stranu hřiště, či dostane právo na první podání. Podání probíhá ze zadní části hřiště. Ten stojí vpravo vzadu a odehrává z koncové čáry.
Hra začíná vždy podáním. Podání je úkon, který se provádí úderem ruky do nadhozeného míče. Míč pak musí přeletět na soupeřovu stranu hřiště.
Hráči mají po podání jednoduchý, leč skutečně obtížný úkol; nenechat míč spadnou na zem a nijak nechybovat. Hráči tak musejí míč zachytit a následně si ho přihrávat, a co nejlépe jej dostat na opačnou stranu sítě. Míč se ale nesmí házet či chytat. Přihrávky jsou možné jen mezi třemi hráči (nesmí být jeden hráč dvakrát za sebou), poté je nutné zahrát míč na druhou stranu. Tato rozehra tedy trvá tak dlouho, dokud jeden z týmů nezíská bod.
Chyb může nastat při hře spousta. Zde si jich představíme jen pár, pro představu.
Pro odpal se používají specifické pohyby, které zaručují dynamiku hry. Ty si představíme v tabulce.
Typ úderu | Co znamená | Typ manévru |
Bagr | Také odbití spodem. Při něm je hráč pokrčený v kolenech, ruce má napnuté a spojené před tělem. Míč odehrává z předloktí. | Obranný i útočný manévr |
Vrchní odbití | Hráč odehrává míč prsty. Ruce má nad hlavou a míče se dotýká jen vrchní částí prstů. | Přihrávka |
Smeč | Silný úder provedený švihem jedné ruky. K dotyku dochází mezi dlaní a míčem. | Útočný manévr |
Kopnutí nohou či odraz jinou částí těla | Je povolené tehdy, když jde jen o odbití. | Odbití |
Hráči se klasicky specializují na
Ve hře se vyskytuje hráč zvaný libero, který může vystřídat libovolného hráče ze zadní řady. Výměna pak není započítána do limitu střídání, neboť je to liberova pravomoc. Může však jen bránit, nikoliv útočit. Má odlišný dres. Poté skvadra setrvává z nahrávače, univerzála, smečaře, blokaře a libera.
Typ hráče | Co dělá | Počet hráčů tohoto typu ve hře |
Nahrávač | Má za úkol odehrát druhý úder. Napomáhá smečařům a univerzálovi. | 1 |
Diagonální hráč- také univerzál. | Útočí z pravé strany. | 1 |
Smečař | Specializují se na útok z levé strany | 2 |
Blokaři | Blokují rychlé útoky | 2 |
Libero | 1 |
Berte na vědomí, že ne každá hra probíhá přesně takhle. Zde je spíše standardní model. Samozřejmě jde o dynamickou hru, která využívá momentu překvapení. Je to hra určitě více předvídatelná, než většina, ale stále je v nim spoustu zvratů.
První dotyk branný pohyb. Je třeba zachytit míč a udržet ho ve hře, aniž by spadl apod. Hráči pro to nejčastěji užívají pohyb zvaný bagr, kdy se míč odehrává spodem.
Ten nejčastěji zahraje nahrávač ći střední hráč. Cílem úderu je útok, který je proto také odehrán vrchním odbitím.
Třetí dotyk je už útok. Měl by směřovat na přední hráče, kteří ho přesně odehrají např. smečem.
Bloky využívá hlavně družstvo, které zrovna nemá míč. Tehdy přední hráči vyskočí na úroveň sítě a s nataženýma rukama se snaží zachytit letící míč.
Volejbal je zábavou pro každého. V létě ho můžete hrát venku a v zimě zase v hale. Je to skvělý týmový sport, ve kterém panuje společná soudržnost a týmový duch. Nejde o výrazně dotykový sport, takže nedochází k velkým zranění, vyjma vymknutého kotníku nebo sedřených kolen. Doufáme, že vám článek pomohl!